Amarant byl základní potravinou Inků a Aztéků a dnes je považovaný za plodinu budoucnosti. Semínka amarantu jsou nutričně nesmírně cenná zejména pro svůj obsah bílkovin. Rostlinné zdroje totiž obvykle neobsahují bílkoviny, ve kterých je zastoupeno kompletní spektrum esenciálních aminokyselin, a proto by měli vegetariáni kombinovat různé rostlinné zdroje bílkovin. Amarant (stejně jako quinoa) je však výjimkou a navíc obsahuje vysoké množství těchto bílkovin. Je proto vynikající potravinou pro vegany a vegetariány, kteří nekonzumují živočišné bílkoviny. Neobsahuje lepek, a je proto vhodný i pro celiaky.. Amarant má díky své jemné lehce oříškové chuti široké využití v kuchyni, ale nejčastěji jej asi použijeme místo rýže, kuskusu či quinoi jako přílohu. Vařený amarant přidáváme místo rýže do stir-fry (smažené směsi se zeleninou či masem) a používáme jako zavářku do polévky. Použijeme-li při vaření amarantu více vody, můžeme jej připravit na sladko jako kaši. Amarantová semínka lze namlít na mouku, ze které děláme bezlepkové palačinky, kaše, chléb a pečivo. Můžeme je také naklíčit. Oblíbený je pufovaný amarant: Hrstku amarantu hodíme na dno horkého těžkého hrnce či pánve se silným dnem, a jakmile začnou semínka pukat, přikryjeme pokličkou, hrncem pohybujeme a necháme semínka pukat asi 10 - 15 vteřin.